i Saloni je jeden z největších veletrhů nábytku. Je to jedna velká show. Vystavují tam, všechny známe a neznámé světové značky. Musí tam být, kdo tam není, jako kdyby neexistoval. No a platí to i o lidech co se zabývají designem. Prostě ten zářez „ BYL JSEM V MILANĚ NA I SALONI“ musíte mít. Být součásti této události je neuvěřitelný zážitek, o inspiraci ani nemluvě.
Už v metru poznáte, kdo směřuje k Rhofiera. Krásně oblečený charizmatický lidé, vybavení příručním zavazadlem, do kterého budou dávat tuny katalogů, z kterých pak ještě dlouho budou čerpat inspiraci. Posílená doprava nestačí. Čekáme na další vlakovou soupravu a tlačíme se k místu, kde by tak asi mohli zastavit dveře. A tlačí se všichni, i s kufry. Najednou si všímám, že to není nepříjemná tlačenice, kde se všichni koukají vraždícím pohledem a čekají, aby jím někdo omylem šlápl na nohu, aby se mohli pohádat. Byla to jedna velká hra. Všichni se usmívali, kuli pikle jako dětí a vymýšleli způsob jak co nejvtipněji zabrat vytoužené místo. Netušila jsem, že boj o sedadlo může být tak krásný. Jedeme 16 zastávek a já přemýšlím, jak Italové mohou mít tak naleštěné boty.......
A jsme na místě. V duchu přemýšlím, že se nějaká Čína se svojí přelidněnosti může jít zahrabat. Před námi bylo hotové mraveniště. Protlačili jsme se k odbočce E – tiket. Mimochodem koupit elektronickou vstupenku byl výborný nápad. Když se zaregistrujete na jejích webových stránkách a vstupné zaplatíte předem, získáte spoustu výhod. Zaprvé, vstupné je levnější, zadruhé, vyhnete se čekání na lístky a za třetí, používáte vchody vyhrazené pro předem registrované, což vám nesmírně ušetří čas. Prošli jsme turniketem a konečně byli na místě. Už jsme měli jisté zkušenosti z loňského roku, nehrnuli jsme se do první budovy ale, spolu s řekou lidí, pokračovali k Euroluce, mezinárodní výstavě osvětlení. A svítilo to tam a pořádně :)
Je zbytečné pojmenovávat všechny vystavovatele. Bylo jích strašně moc, od nejznámějších světových jmen až po malé firmy a designové nadšence. A trendy? Všichni se snažili zviditelnit žárovku, Edison by měl radost. Hodně velkou roli hrál kov, v podobě stínidel, podstavců a různých šroubů, trubek a lan. A samozřejmě sklo ve všech podobách. Hravá světla napodobující balonky planety, zvířata a dětský svět, ozdobená motýly, andělskými křídly, rozdávala svou krásu na všechny strany. Hned u vstupu jsem zjistila, že světla zaberou celý den, a bylo to tak.
Pro co nejlepší využiti času jsme vymysleli systém. Spočíval v tom, že jsme prohlídli pár stánků, vyměnili vizitku za katalog, v lepším případě za USB, popovídali s obchodním zástupcem a po zaznění nesnesitelné bolesti v nohou, šli na výborné italské cappuccino . A tak pořád do kola. V šest hodin, kdy se zavírají brány výstaviště, jsme zase vpluli do řeky lidí, která se, už mnohem pomalejším tempem, posouvala směrem k bráně. Na všech byla vidět únava ale také pocit, že vyčerpání z celodenního chození vyvažuje nesmírná spokojenost a naplnění. V duchu jsem se modlila, aby na sto procent přetížené příruční zavazadlo vydrželo cestu do hotelu. Schovávalo totiž v sobě několik desítek kilo katalogů a nejsem si jistá, že výrobce kufrů počítal s takovou situací.
No a znovu jsme byli v metru a znovu vtipně bojovali o sedadla. Samozřejmě úspěšně, jak jinak :).
Tak a máme první den za sebou, oceňujeme přítomnost vířivé vany na hotelu, namáčíme bolavé nohy do stejné, listujeme katalogy, třídíme fotky a doufáme, že hladina adrenalinu klesne a my budeme moct usnout. Čeká nás další den plný designové krásy.