Ana Alačkova

Nemíchejte čínské omáčky aneb co se stane když sloučíte neslučitelné.....

11. 05. 2015 10:26:25
Singapur je město, které vám umožní nejen poznat exotické kultury, ale také ochutnat spoustu dobrůtek z různých koutu světa. Jen si občas musíte dát pozor.......

Singapur, nádherný pětimilionový městský stát. Na rozloze 710 metrů čtverečních bydlí kolem dvaačtyřicet různých národností. Asi to bude pravda, takovou přehlídku různých národních krojů a oblečení na tak malém prostoru jsem doopravdy neviděla.

Na to, aby se člověk během pár minut přesunul z Číny do Indie, a pak do jiného koutu zeměkoule stačí jen jedno, nastoupit do autobusu městské hromadné dopravy. Mimochodem, jedna ze společností, která provozuje tyto služby, se jmenuje SMRT. Když nastupujete do metra a vítá vás nápis WELCOME TO SMRT, nemáte zrovna dobrý pocit.

Singapur je město, které vám umožní nejen poznat exotické kultury, ale také ochutnat spoustu dobrůtek z různých koutu světa. Dokonce zde existuje tržnice, kde se prodávají plody exotické rostliny durian. Přijíždí sem lidé z celého světa, aby ochutnali tuto neuvěřitelně smradlavou lahůdku. Na hotelech se setkáte s nadpisem NO DURIAN. Říkají, že když v nějaké místnosti otevřete plod durianu, musíte pak malovat a doufat, že tím smrad vyženete. V Bangladéši jsem měla možnost ochutnat, jednu z méně smradlavých odrůd. Na singapurský jsem neměla odvahu. Tvarůžky jsou hotová voňavka oproti tomuto neskutečnému pachu.

Ve všech obchodních centrech najdete restaurace a rychlé občerstvení s jídlem snad ze všech koutu světa. Číňanů je v Singapuru nejvíc a je zcela logické, že narazíte na spoustu čínských restaurací a fast foodu. No a do takové jedné lepší jsme se vydali na večeři. Rozdíl mezi touto restaurací a většiny ostatních spočíval v tom, že si objednáte čerstvé suroviny, dva druhy polévky a pak si zahrajete na kuchaře. Pokrmy si připravujete sami. Při vstupu jsme dostali švestkovou šťávu, asi pro rychlejší peristaltiku střev, kdyby náhodou. Do ruky jsme dostali tablet, který měl funkci jídelního lístku. V těchto částech světa jsem ráda, když lístek vpadá jako obrázková knížka pro děti. Občas nevím, jak se to jmenuje, ale aspoň vidím, jak to vypadá.

Objednali jsme spoustu ryb, mušlí, krabů, hub zeleniny a masa. Polévky dvě, pálivou sečuánskou a jemnou houbovou.

Dostali jsme zástěry, hůlky a bryndáky, usedli jsme za stůl a netrpělivě čekali na vývoj situace. Obsluha nás upozornila, že na stole u vchodu můžeme vybrat různé omáčky k připravovaným pokrmům. Dle libosti, jak druhy, tak množství. Za chvilku bylo vše připravené. Vybrala jsem všechny omáčky. Lžičku od každé, musím přece ochutnat, Bůh ví, kdy zase budu mít takovou příležitost. Večeře probíhala v naprostém klidu a pohodě. Dvě hodiny moje chuťové buňky chrochtaly blahem. Ke konci večeře jsem si říkala, že nějak nemám sílu udržet hůlky. No jo, po dvou hodinách toho už prsty mají dost. Přece jen nemám cvik. Pak jsem vstala a chtěla odejít i s tou zástěrou na sobě. Únava, časový posun a ostatní faktory mi asi dávají zabrat. Ve výtahu se snažím opřít o stěnu a padám do prostoru, žádná stěna za mnou nebyla. Tak to je divné. Nasedáme do auta, cítím, že je zle. Akorát nevím, zda to bude vrchem nebo spodem. Koukám na kožené sedačky luxusního vozu a modlím se, abych je nepozvracela. Přijíždíme k hotelu. Snažím se vystoupit, koukám na vlastní nohy a ejhle, to nejsou nohy, to je cosi, co připomíná hady. Nemůžu chodit! Padám na kolena před vchodem čtyřhvězdičkového hotelu a cítím, jak obsah mého žaludku začíná popírat všechny gravitační zákony. Z dálky slyším: "GET ME BLACK BAG.!" Vítám přítomnost černého pytle a s těžkým srdcem mu předávám obsah žaludku. Krajíčkem oka vnímám vyděšený personál hotelu. Co když Evropanka chytla nějakou záhadnou nemoc nebo otravu? Manžel nabízí, že mě vezme do náruče. Tak to v žádném případě! Nebyla jsem připravená na další ostudu, kdy by se, v případě ohnutí mého těla, obsah trávicího ústrojí rozhodl, že opustí tělesnou schránku jinou cestou než je dutina ústní. Za pomoci manžela, všech svatých a obrovského úsilí dělám krůčky, malé pro lidstvo, obrovské pro mě :). Na tři hodiny obsazuji toaletu a loučím se se životem. Hlavou mi běží, co by asi mohlo byt příčinou. Otrava houbami, toxiny z mušlí nebo nějaký virus. Bakterie to nebude, průběh je příliš rychlý. Řvu z koupelny na manžela, že asi umřu a ať se postará o děti.

Po třech hodinách je po všem, vyčerpaná usínám a probouzím se až ráno jako znovuzrozená. Žádná bolest teplota nic, jen slabost. Manžel překvapeně kouká a nevěří vlastním uším, když mu sděluji, že celý den budu obdivovat krásu botanických zahrad. Jdu na snídani, pro jistotu jen černý čaj a k tomu pořádně propečený toust. Personál hotelu má radost, Evropanka přežila.

Po návratu do vlasti v práci o polední přestávce svolávám radu. Jsou pozváni všichni, co mají něco společného s virologií, mikrobiologií a patologií. Popisuji průběh, symptomy a všechno co by mohlo souviset s případem. Vzniká bouřlivá debata, bohužel bez výsledků. Závěr: buď ráda, že to tak dopadlo. No a po pár měsících potkávám známou, co bydlela v Číně, popisuji můj strašidelný případ a doufám, že mi pomůže. Usmála se a řekla „no jo NESMÍŠ MÍCHAT ČÍNSKÉ OMÁČKY :) !“ Fór byl v tom, že jsem během večeře po troškách ochutnala neuvěřitelné množství různých omáček, sloučila neslučitelné a emulgátory zatížila své tělo tak, že jsem se otrávila. Takže, ponaučení pro všechny, v čínské restauraci pro jistotu jen sójovku :).

Autor: Ana Alačkova | karma: 14.43 | přečteno: 631 ×
Poslední články autora