Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

DESIGN SHANGHAI

31. 05. 2015 9:33:21
Je poslední březnový čtvrtek. Brány šanghajského výstaviště se otevřely, aby přivítaly tisíce návštěvníků první velkolepé designové show „DESIGN SHANGHAI“. A jsem u toho...

Je poslední březnový čtvrtek. Brány šanghajského výstaviště se otevřely, aby přivítaly tisíce návštěvníků první velkolepé designové show „DESIGN SHANGHAI“. A já jsem u toho. Stojím před velkolepou budovou, kochám se pohledem na nádvoří, kde se blýskají vystavené luxusní vozy, křišťály Swarovski a obrovské gumáky s anglickou vlajkou. Těším se na neuvěřitelné překvapení, které jsem nečekala a bojím se, že se vzbudím. Tajně mačkám ruku a zjišťuji, že jsem opravdu vzhůru, že to není sen a že se stávám součástí velké události. Vystavuje zde přes 300 designérů, umělců a firem zabývajících se designem a uměním.

Doleva, doprava, nahoru, dolu????? Aaaa, tam je Tom Dixon a Vitra a tam ty koberce a světla a..... Bože já to nestihnu!!!! Po prvotní panice jsem se odebrala k informačnímu panelu. Uf dobrý, je v tom systém. Přede mnou se rozprostírala expozice v hlavní budově. Zmapovala jsem okolí a rozhodla, že se vydám směrem dolu, prohlídnu centrální výstavu a pak hodím minci, zda doleva nebo doprava.


A už to jelo. Prohlídka jednotlivých expozic, výměna vizitky za katalog, rozhovor se zástupcem firmy nebo designérem osobně. Spousta vystavených kousků patří do limitovaných edic, s největší pravděpodobností je už nikdy neuvidím, ale inspirace zůstane. Mimochodem, smekám před pokorou známých designerů a umělců, kteří se vůbec netvářili ve stylu „ já jsem to vymyslel a vytvořil“. Podali vám to tak, že jste vskutku cítili materiál, vnímali krásu a technologii a na okamžik byli součástí celé story.
Snad se mi, prostřednictvím fotek, podaří předat dál alespoň trochu neuvěřitelné krásy. Bylo těžké udělat užší výběr. Každopádně, Bohu dík za digitální fotoaparáty a karty s obrovskou pamětí. První den končí, už se těším na zítřek....

Moc jsem toho nenaspala. Časovým posunem to nebylo. V žilách mi proudil adrenalin a nemohla jsem se dočkat dalšího dne. Ovšem, vyskočit z postele byl trochu problém. I přes pohodlné rovné boty jsem cítila každý milimetr chodidel. Ještě, že jsem si sebou vzala prášky proti bolesti :).
Venku bylo nádherně. Rozhodla jsem se, že půjdu pěšky. I přes bolavé nohy jsem to považovala za dobrý nápad. A skutečně byl. Zhruba v půlce cesty stál nádherný buddhistický chrám. Odbočka byla jasná. Na nádvoří jsem hodila minci do něčeho, co připomínalo obrovskou čajovou konvici, udělala pár fotek, pohladila kámen pro štěstí a v duchu vyslovila přání, které se pak určitě splní. Alespoň to tak bylo napsané na informační tabuli.

Cesta směrem k výstavišti vedla přes obrovský park. Bylo docela teplo a uvítala jsem stín obrovských stromů. A pak jsem jen nasávala. Tolik pozitivní energie jsem dlouho necítila. Park byl plný tančících a zpívajících lidí. Děti vesele utíkaly za mýdlovými bublinami a ...... prostě nádhera. Nechtělo se mi ven. V duchu jsem si slíbila, že se sem určitě vrátím, sednu do kavárny u jezírka, dám si skvělý čínský čaj a budu tupě zírat na třpytící se zlaté rybky. Samozřejmě jsem to nestihla :).

Šla jsem dál a už mi bušilo srdce. Šanghajské výstaviště, v celé své kráse stálo opět přede mnou. Tentokrát jsem věděla kam. Doleva a v klidu. Po prvních pár metrech jsem si řekla, že dnes to bude rychlé. Levá strana výstavy začínala čínským nábytkem v honosném stylu. Nechci nikoho urazit, ale bylo to tak trochu kýčovité.

U první zatáčky jsem změnila názor. Dánský nábytek, anglické tapety, nádherné koberce, oblíbený beton a další skvělé věci poutaly mou pozornost pěkných pár hodin.


A zase to bylo inspirativní ve všech směrech. Slyšela jsem zajímavý názor jednoho, zřejmě zkušeného výrobce nábytku. Řekl: „ Víte, ceny nábytku jsou jako rádio. Dle přání a možností zákazníka je buď ztlumíte anebo zesílíte“. Potkala jsme Antonia, Španěla co bydlí v Pekingu. Chlubil se, že jeho firma vybavila byt herci a mistru bojového umění Jackie Chanovy. Byl velice sympatický, tak jsme si vyměnili vizitky a slíbili, že si dáme kafé, až se jednou potkáme, samozřejmě kde jinde než v Pekingu :).

Největší vychytávkou druhého dne byly nástěnné hodiny jménem „Time Killer“. Pohybující se pila budila dojem, že každou chvíli přeřízne pařez, na kterém byly hodinové ručičky a tak zabije čas..... navždy.

Po celém dni prohlídek, výměny vizitek, sbírání katalogů a rozhovorů se zajímavými lidmi, jsem, s těžkým srdcem musela opustit tuto nádhernou výstavu. Čas vypršel i bez Time Killera, už se totiž zavíralo.
Tak snad někdy opět na viděnou ............

Autor: Ana Alačkova | neděle 31.5.2015 9:33 | karma článku: 6.33 | přečteno: 240x

Další články blogera

Ana Alačkova

MILÝ HOSTE, BUDE POHŘEB

„Milý hosté, dnes umřela majitelka našeho hotelu. Na její počest proběhne rozloučení s tělesnými pozůstatky v hlavní hale hotelu. Omlouváme se za nastalou situaci.“ Čtu s otevřenou pusou a nevěřícně zírám na rakev před recepcí.

12.8.2015 v 6:31 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 1026 | Diskuse

Ana Alačkova

BRTNICKÉ KOVADLINY

V Brtnici, městečku se zajímavou historií, se většinou jednou za dva roky koná mezinárodní výstava Brtnické kovadliny.

7.7.2015 v 13:39 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 349 | Diskuse

Ana Alačkova

Lesk a bída barev

Zaujal mě článek o oblíbené barvě v interiéru .... Tak jsem se rozhodla napsat pár řádků o tématu známém a pořád omývaném..... Ale přece trochu jinak ......

29.6.2015 v 10:46 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 323 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Martina Mičková

Málem nám ušel výhled na Lomnický štít

Starý Smokovec vešel do povědomí turistů jako nejznámější a nejstarší tatranská osada. Většina z vás, stejně jako já, zavítá do místního informačního centra a lanovkou pokračuje na Hrebienok.

22.7.2017 v 23:08 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 325 |

Jana Schlitzová

Rujána

Rujána dnes a před 30 lety. Kempovat na volno bylo zakázané! Stan jsme nepoužili, spali jsme vždy pod širákem. Vždy jsem usínala se strachem, aby nás Němci nechytili. Co kdybychom náhodou přeplavali a utekli do Švédska?

22.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 944 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 125 | Diskuse

Michaela Vančurová

Zdokonalte se v cizím jazyce!

V dnešní době je znalost především anglického jazyka takřka nevyhnutelná. Požadují to ve škole a stejně tak v povolání. Je skvělé, že mladí lidé se v tomto jazyce neustále zdokonalují a jejich úroveň roste.

22.7.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 409 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 127 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 594

Mým koníčkem je interierový design a cestování.  Energii a inspiraci, kterou čerpám ze svých návrhů a cest bych ráda předala dál.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.